Specifika dokazování při správě daní

Abstract

Kniha se věnuje klíčovému, avšak dosud doktrinálně nedostatečně uchopenému tématu - dokazování ve správě daní. Ukazuje, že dokazování ve správě daní vytváří svébytný model poznávání skutkového stavu založený na napětí mezi vyhledávacím principem a principem autoaplikace. Publikace čtenáři vysvětluje, proč nelze ve správě daní hovořit o procesním důkazním břemeni, které vymezuje civilní procesualistika. Dokazování při správě daní je ovládáno vyhledávacím principem, ale k němu konstruuje existenci důkazních povinností daňového subjektu jakožto kvalifikované povinnosti spolupráce při naplňování cíle správy daní. Tím je zajištěno vyrovnání informační asymetrie omezující naplňování vyhledávacího principu při správě daní. Autor své závěry staví na komparaci dokazování při správě daní s dokazováním v civilním, trestním, správním, soudním správním řízením a řízením před Ústavním soudem. Ukazuje, že právě odlišnosti v principech, které řízení ovládají, jsou klíčové pro pochopení rozsahu odpovědnosti správce daně zjistit skutkový stav a rozložení důkazních povinností mezi daňový subjekt a správce daně.

The book addresses a key yet doctrinally underexplored topic - evidence in tax administration. It demonstrates that evidentiary procedures in tax administration form a distinct model of fact-finding, built upon the tension between the investigative principle and the principle of self-assessment. The publication explains why, in tax administration, it is inappropriate to speak of the procedural burden of proof as defined in civil procedure. Although tax administration is governed by the investigative principle, it simultaneously establishes evidentiary duties of the taxpayer as a qualified duty of cooperation in achieving the objective of tax administration. This ensures the balancing of information asymmetry that limits the operation of the investigative principle in tax administration. The author bases his conclusions on a comparison of evidentiary procedures in tax administration with those in civil, criminal, administrative, judicial-administrative, and constitutional proceedings. He shows that the differences in the governing principles of each type of proceeding are crucial for understanding both the scope of the tax authority's responsibility to ascertain the facts and the allocation of evidentiary duties between the taxpayer and the tax authority.