Rozhodčí řízení pod vlivem spravedlnosti

Abstract

Příspěvek nabízí pohled právní teorie a právní filosofie na problematiku užití zásad spravedlnosti v rozhodčím řízení. Zvolené téma je řešeno v kontextu právní jistoty coby jednoho ze základních principů materiálně chápaného demokratického právního státu. Jde o kritiku rozhodování dle zásad spravedlnosti, neboť takové rozhodování dle autora popírá požadavek jakékoliv předvídatelnosti rozhodování. Své argumenty opírá o díla právních filozofů jakožto i o judikatorní činnost Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Hlavním zjištěním příspěvku tak je rozpor mezi principem právní jistoty a principem autonomie vůle stran či právem stran rozhodovat o svém osudu (tj. vzdání se práva na projednání sporu před soudem).

The topic of the paper presents theoretical and philosophical view of arbitration where decision making can be based on equity. The chosen topic is solved in connection with legal certainty as a one of basic principles of democratic legal state. The paper is a criticism of decision making based on equity because of lack of legal certainty and denying principle of predictability of decisions. The arguments are based on opinions of different philosophical authors and also on judiciary of the Czech Constitutional and the Czech Supreme court. The main finding of the paper is a conflict between principle of legal certainty and a principle of freedom of contract or a right of parties to determinate their own fate.