Pražské benediktinky mezi klášterem a světem. Klauzura ve svatojiřském opatství ve středověku

Abstract

Studie se věnuje problematice klauzury v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Shromažďuje prameny, které se týkají kontaktů pražských benediktinek s vnějším světem, a zkoumá, jak se jejich oddělení od světa proměňovalo od počátků kláštera v 10. století po prosazení přísné klauzury v první třetině 17. století, které bylo doprovázeno rozsáhlými stavebními úpravami v duchu tridentského koncilu. Zvláštní pozornost věnuje vizitaci kláštera kardinálem Guidem v roce 1143, jejímž výsledkem mohlo být prvotní zpřísnění či zavedení klauzury, byť nesouměřitelné s pozdějšími regulacemi. Na základě tohoto zjištění nově interpretuje vyprávění o požáru Pražského hradu roku 1142 z dodatku k letopisu tzv. Kanovníka vyšehradského jako snahu o legitimizaci klášterních reforem prostřednictvím zázraků spojených s ostatky klášterní patronky sv. Ludmily.

The study focuses on the issue of monastic enclosure in St. George's Abbey at Prague Castle. It gathers sources related to the contacts of Prague Benedictine nuns with the outside world and examines how their separation from the world evolved from the beginnings of the convent in the 10th century to the enforcement of strict enclosure in the first third of the 17th century, which was accompanied by extensive architectural modifications influenced by the Council of Trent. Special attention is given to the visitation of the monastery by Cardinal Guido in 1143, which may have resulted in the initial tightening or introduction of enclosure, though not comparable to later regulations. Based on this finding, it newly interprets the account of the siege and fire of Prague Castle in 1142 from the addition to the Annals of the so-called Vyšehrad Canon as an effort to legitimize monastic reforms through miracles associated with the relics of the abbey's patron saint, St. Ludmila.